Náš krušnohorský revír
Putování po námi navštěvovaném lesním revíru začíná 8. února 2007, nedlouho poté, co byl zrušen zákaz vstupu do lesa, který si vyžádaly následky orkánu Kyrill z 18. ledna t. r. Sám jsem byl zvědav, jaké škody přírodní živel způsobil. Času nebylo nazbyt, sněhu do půli lýtek a jak už to tak bývá, ve fotoaparátu docházela baterie. Přesto jsem několik snímků pořídil a věru, není to radostný pohled. Třebaže jako v jiných souvislostech, i v tomto případě platí - mohlo to dopadnout ještě hůř.
Vstupní brána do našeho revíru, zasněžená cesta je výchozím bodem, u něhož si vždycky řekneme: "Tak kudy dnes?" Možnosti jsou v zásadě tří - jít vlevo, vzhůru do kopce, anebo vpravo. A v duchu si říkáme, jak těžké budou houbařské koše, až toto místo mineme při zpáteční cestě do "civilizace"? Odpověď na otázku, co může spatřit poutník, otočí-li se na okraji lesa o 180 stupňů, přináší následující snímek.
Ano, je to Nejdek ležící půl druhé desítky kilometrů od Karlových Varů. Město přikrývá bílá peřina, nejvyšší vrcholky Krušných hor zase nízká sněhová oblačnost. My se ale musíme otočit k této romantické, byť poněkud posmutnělé kráse zády, neboť nás čeká seznámení s tím, jaké dědictví po sobě zanechal obávaný Kyrill. Zatímco rodinné domky v popředí snímku zůstaly ušetřeny, řada jehličnanů v lese vzala za své.
Padlé větve, čerstvé třísky trčící ze zlomených kmenů. Typický obrázek zkázy, která postihla lesní porosty v celém Čechozemí. Následující obrázky mnoho slov nepotřebují, jsou to jen jiné variace téhož ...
A jdeme dál. Lhostejno kam, zda nahoru do kopce či vpravo směrem k romantickému lesnímu rybníčku zvanému Valenťák. Všude stejná scenérie ...
Břeh zamrzlého Valenťáku jako by se nás snažil přesvědčit, že se vlastně nic nestalo. Jenomže ...
... tříska trčící z torza kmene a mířící k padlému kmeni hovoří jinou řečí. Žaluje, vyčítá, naříká, nutí k přemýšlení. Němý, přesto dostatečně výmluvný svědek.
Některé popraskané stromy skončily v náručí větví kmenů, které měly štestí a náporu orkánu odolaly ...
... jiné se zlomily v pase a poraženy se před Kyrillem sklonily až k zemi ...
... zatímco další dokázaly přetvořit svůj štíhlý kmen v roztodivnou přírodní skulpturu. A u tohoto symbolického pomníku lednového řádění větrného živlu první návštěvu našeho revíru uzavíráme ...
... abychom se do něj ještě mnohokrát vrátili. Ovšem nikoli pokaždé s fotoaparátem, tak jako v úterý 3. července 2007. V Karlových Varech byl v plném proudu mezinárodní filmový festival, a proto bylo na západě Čech špatné počasí. Vždycky, když se v našich největších lázních filmová přehlídka koná, je špatné počasí - to už máme vypozorované. Měli jsme však štěstí, na dopoledne bylo hlášeno oblačno bez deště a tato předpověď meteorologům vyšla.
)
Začátek naší pouti: karlovarské horní nádraží. Ostuda lázeňské metropole, kterou snad vyřeší smlouva s italskou firmou Grandi Stazioni. Ta by měla toto, a také mariánskolázeňské a pražské Wilsonovo nádraží zrekonstruovat, jenže zatím se stále jedná, připravuje, plánuje ... a budova viditelně chátrá.
Vstupní brána do našeho revíru na začátku léta. Možno porovnat s obrázkem publikovaným výše, jak vypadá totéž místo uprostřed zimy.
)
V lese už je po orkánu Kyrill vzorně uklizeno. Následky větrné katastrofy symbolicky připomíná tento přírodní pomník a reálně pak vyvrácené kořeny mohutného smrku(obr. dole).
Hlavním cílem naší cesty byly samozřejmě houby. Že v revíru rostou, zjistil autor tohoto webu během červnové "inspeční rekognoskace terénu", kdy přinesl plný koš. Totéž se opakovalo i tentokrát.
Zpočátku převažovali masáci čili růžovky ...
... později k nim přibyli zejména poddubáci, nechyběli ani klouzci, špičky a černoušci. Pokud jde o křemenáče, kozáky a hřiby, vyšli jsme tentokrát naprázdno, to je třeba po pravdě přiznat.
Občas člověk místo na houby narazí na kosterní pozůstatky, anebo na čistou krásu lučních barev. Kochat se můžeme naplno a bezpečně, ne jako Rudolf Hrušínský v českém filmu My Little Sweet Village(Vesnička má středisková).
Slov netřeba.
Než houby pro tuto sérii snímků opustím(plnými koši se chlubit nebudeme), nabízíme pro porovnání dva snímky. Takto vypadá rozdíl mezi fotografováním s bleskem a bez něj (dolní obrázek):
Zdánlivě jednotvárný les nabízí svá tajemná zákoutí ...
Toto je místo zvané Šibenik. Název napovídá, kdo zde před staletími provozoval své řemeslo.
Skalní jáma plná dešťové vody. Zelení a vodníci by měli radost.
Bodláky vyšší než člověk, v pozadí silueta Krušných hor.
Výlet jsme na samotném okraji lesa ukončili pohledem na dvě květiny. Jedovaté, ale krásné.
Náprstník velkokvětý.
Náprstník červený.
Díky za pozornost a čas, který jste věnovali prohlídce této stránky.
