III. LUBOMÍROVY LISTY

Léta plynula a také  v postkomunistickém Československu, později v ČR,  se v oblasti rodinného bydlení mnohé změnilo k lepšímu. Lidé začali budovat více či méně vkusné vily, zaznamenali jsme stavební boom na okrajích měst, kde se začaly jako houby po dešti množit satelitní městečka - aglomerace čítající desítky, někdy i stovky domů stejného typu, z estetického hlediska zasluhující stejnou kritiku jako někdejší panelová výstavba. (Nejsme v tom ale sami, v Kanadě jsem byl konfrontován s naprosto stejným trendem:  desítky dvojdomků, jeden k nerozeznání od druhého, tvoří nedílnou součást ontarijských měst Kitchener, Guelph a spousty dalších.) Na druhou stranu nutno přiznat, že "kapitalistické paneláky" nepostrádají alespoň minimální míru nápadistosti. Buď jak buď,  nájemní nebo vlastnické byty ve středně velkých celcích, jak jsem je poznal v Německu a Německo také připomínající, tedy s upraveným okolím, vlastní garáží a místem na parkování, u nás příliš k vidění nejsou. Já jsem na jedno takové kouzelné místo narazil na okraji Karlových Varů. Nebýt českých SPZ na nových  autech, připadal bych si jako u příbuzných v bádenském Urbachu. Bylo to příjemné pohlazení a důkaz pravdivosti tvrzení, že když se chce, tak to jde. Šest následujících snímků může posloužit jako důkaz. S dovětkem: Škoda, že takových kouzelných zákoutí není v našich městech víc.